Učitel církve Augustin chápe askezi jako odhodlání odepřít si něco dovoleného, abychom pak byli pohotovější a rozhodnější vůči špatným náklonnostem nebo při náchylnosti k věcem nedovoleným (Káz. 207,2). Augustinovi nešlo o askezi samou, tj. o cvičení v sebekázni. Jeho cíl byl větší: skromně žít se má proto, abychom ušetřili něco pro ty, kdo mají opravdový nedostatek. Připomíná, že půst má význam jen tehdy, dostanou-li chudí to, co se ušetřilo (Káz. 209,2).

Augustin půst doporučuje a ve své řeholi vypočítává jeho podmínky:

• pokud to zdraví dovoluje (zdraví je tedy důležitější než askeze)
• mezi výjimky patří také ti, kdo by při své práci těžko vydrželi bez jídla po celý den, tj. až do večera – ti ať jedí dvakrát denně v obvyklou dobu dopoledne a odpoledne
• pro nemocné doporučení postu neplatí. Pro ně je dostatečnou askezí jejich nemoc

Se souhlasem přejato z webu církve.